Na Praze 8 zvítězil duch aneb ohlédnutí se za loňskými volbami do Senátu PČR

Rozhodl jsem se sepsat blog o loňských senátních volbách s určitým odstupem, abych se mohl s chladnou hlavou zamyslet nad jejich průběhem a výsledkem. Osobně jsem byl totiž v rámci kampaně angažován jako volební manažer pana prof. Potůčka a volební výsledek jsem vzhledem k okolnostem nesl velmi těžce.
Ve volebním obvodu 23 (SO Praha 8, Letňany, Čakovice) kandidovalo v roce 2012 celkem 12 kandidátů, několik reprezentantů politických stran a pár nestraníků. Prof. Martin Potůček, který je politickým nestraníkem, nakonec kandidoval hned za 3 politické strany, ač se v první fázi připravoval na kandidaturu pouze za ČSSD, jejímž je dlouhodobým spolupracovníkem. Jeho výsledná „širokospektrální kandidatura“ nevznikla proto, že by byl nějak názorově neukotven, ale naopak chtěl ukázat, že je možné hledat řešení napříč politickým spektrem. Že je v dnešní polarizované společnosti potřeba umět sjednocovat, nikoli rozdělovat. Po nelehkých začátcích Martin Potůček dokázal, že je možné najít převažující shody nad zásadními tématy u všech třech politických stran, za které kandidoval, a sice ČSSD, KDU-ČSL a SZ. Tento fakt potvrdila i tisková konference předsedů všech tří jmenovaných stran, která se uskutečnila na téma kandidatury prof. Martina Potůčka a jejich možné budoucí spolupráce. Tato do jisté míry přelomová beseda byla uspořádána Sekcí vztahů s veřejností a marketingu ČSSD na téma „Je možná koalice v opozici?“.
Jádrem předvolební kampaně Martina Potůčka byla prezentace propracovaného předvolebního programu, který by prosazoval na půdě Senátu PČR. Hlavní problémy soudobé společnosti a možnosti jejich řešení byly obsaženy již v jeho knize „Cesty z krize“, která vyšla těsně před začátkem volební kampaně a která vznikla z výsledků práce Centra pro ekonomické a sociální strategie (CESES), který Martin Potůček založil a dlouhodobě vede. Pan profesor byl zároveň připraven naslouchat občanům a vnímat problematiku volebního obvodu v celé jeho rozmanitosti. I z toho důvodu vzniklo celkem 6 mutací předvolebních časopisů, ve kterých byl představen program pro jednotlivé subobvody. Tento program byl Martin Potůček připraven realizovat i přímo na komunální úrovni jednáním s radou městské části, zastupiteli, neziskovými organizacemi a občany. V rámci kontaktní fáze strávil pan profesor mnoho dnů v ulicích, kde se svým týmem debatoval s občany. Kromě toho, že přes 30 let bydlí v Libni, procestoval v rámci kampaně podrobně celý volební obvod.
První kolo senátních voleb dopadlo zcela nečekaným výsledkem. Hned tři kandidáti získali přes 6000 hlasů, přičemž mezi prvním a třetím byl rozdíl pouze 198 hlasů! Naprosto nečekaným vítězem se stal Jiří Dolejš z KSČM, druhá skončila Daniela Filipiová z ODS, o 98 hlasů za ní se na třetím místě umístil Martin Potůček (ČSSD, KDU-ČSL, SZ). Na čtvrtém místě pak s velkým odstupem (3340 hlasů) skončil Viliam Buchert, který kandidoval za TOP09.
Výsledek prvního kola a velmi pravděpodobně i druhého kola ovlivnilo vysoké procento protestních hlasů ve prospěch Jiřího Dolejše, který v prvním kole naprosto nečekaně zvítězil, což sice jistě udělalo radost mnoha voličům KSČM a na chvíli také voličům, kteří volbou Jiřího Dolejše vyjádřili onen „protestní hlas“, nicméně jsem přesvědčen, že u mnoha z nich došlo záhy k vystřízlivění. Celé to totiž bohužel vedlo ve výsledku pouze k neuvěřitelné eliminaci většiny hlasů nespokojených se současnou vládní koalicí a celkovým přístupem Daniely Filipiové. Její vítězství ve druhém kole nad Jiřím Dolejšem nebylo překvapivé. V zásadě všem bylo jasné, že ve druhém kole bude většina volit proti KSČM. I ve druhém kole si tak paní Filipiová vystačila s jednoduchým sloganem, tentokrát „Filipiová versus KSČM“.
Volby do Senátu PČR tak nakonec vyhrála ta, která si vítězství dle mého nejhlubšího přesvědčení zasloužila v podstatě nejméně ze všech kandidátů. Paní Daniela Filipiová z ODS doposud vykonávala senátorský mandát za volební obvod sestávající z Prahy 2 a Prahy 3. Před volbami v roce 2012 byla delegována na Prahu 8 a okolí nejspíše zcela arbitrárně s cílem zvítězit, ač nemá k Praze 8 žádné pouto. Sama reagovala na otázky týkající se jejího bydliště tím, že se cítí být Pražanem a hranice jednotlivých městských částí nerozlišuje. Jaký protiklad k údajům obsaženým v jejím volebním materiálu z roku 2006, kde byly naopak zdůrazňovány její přednosti spočívající v tom, že na hranici městských částí Prahy 2 a Prahy 3 bydlí a dané oblasti a jejím občanům dobře rozumí.
Pokud se podíváme na distribuci hlasů jednotlivým kandidátům v prvním kole, vidíme velký posun směrem k středo-levým a levicovým hodnotám. Už i na pražském obvodu mnoho lidí negativně vnímá politiku škrtů a rozvratu veřejných a sociálních služeb prezentované touto vládou, přičemž právě Daniela Filipiová je velkým reprezentantem této politiky. Bohužel kvůli výše uvedenému volebnímu výsledku v prvním kole vyhrála kandidátka, která nejen, že reprezentuje výše uvedený styl politiky, ale především vůbec nefungovala v kampani. V ní se chovala velmi podobně jako to praktikovala v posledních letech na půdě Senátu PČR, kde měla vůbec nejnižší účast ze všech senátorů (zúčastnila se pouhé třetiny hlasování!). Její zdůvodnění, že nehlasovala proto, aby měla čas jednat s lidmi, kteří za ní jezdí, je skandální. Stejně tak v rámci kampaně s občany v zásadě nekomunikovala a nezúčastnila se ani jedné diskuze protikandidátů s veřejností. Její taktika „Vyvěsím všude mraky billboardů a lidi mě zvolí“ vinou shody náhod vyšla. Stačilo 100 hlasů a do druhého kola by se vůbec nedostala. A naopak, pokud by do něj postoupila s Martinem Potůčkem, jsem přesvědčen, že by lidé rozeznali kvality a angažovanost obou kandidátů a většinově podpořili právě Martina Potůčka.
Na volebních materiálech paní Filipiové bylo jasně vidět, že nejen že nerozlišuje Prahu 8, ale nerozlišuje ani žádná specifika v rámci volebního obvodu. Přitom Praha 8 a přilehlé oblasti vytváří několik rozmanitých suboblastí, které je třeba chápat v celém kontextu. Její nic neříkající a neznamenající slogany typu „Jenom řeči nestačí“, naprostá absence specifického programu a absence jakékoli komunikace s občany, která mimochodem velmi připomíná chování rady Městské části Praha 8 složené z ODS, TOP09 a nově i z Volby pro Prahu 8, vedla k bizardní situaci, kdy i bývalá disidentka (!) a protikandidátka z 1. kola paní Lenka Procházková, podporovala ve 2. kole komunistu Jiřího Dolejše.
Tato kampaň naznačila mnohé. Pevně věřím, že se na našem milovaném obvodu již nikdy nebude opakovat podobná situace, kdy vyhraje ten, kdo nemá připraven kompetentní program, není ochoten diskutovat s lidmi a nemá ani odpovídající znalosti volebního obvodu. Duch, který se neobjevuje ani na půdě Senátu PČR, ani mezi občany, které žádá o podporu.

ČSSD Praha 8

Zenklova 27/576
180 00 Praha 8

ovv.praha8@cssd.cz

+420 246 035 966
+420 721 029 892